Ještě jsme nestačili vyhodnotit, co se nám vloni podařilo a co ne, a už se na nás valí nové úkoly a povinnosti. Osobní novoroční předsevzetí a jejich reálnost nechť si každý stanoví po svém.
Chci se spíše věnovat problémům celospolečenským, které se také dotýkají betonářů a koneckonců všech stavařů. Řada problémů se přenesla z roku minulého, ale o tom již psaly loňské úvodníky. Nový rok však přinesl i nové otázky a výzvy pro lidstvo. Nebudu se věnovat těm politickým, to nechám jiným.
Státy se na konferenci v Paříži shodly na pokračování závěrů z Kyota ohledně dalšího snižování uhlíkové stopy, emisí CO2. Že se při výrobě stavebních hmot a obecně v celém stavebnictví produkuje docela velké množství těchto plynů, není pochyb. Až na výjimky panuje ohledně snižování emisí celosvětová shoda. Od slov však nesmí být daleko k činům. Mezinárodní granty a smluvní výzkum ve stavebnictví na takto zaměřené projekty zatím nejsou příliš vidět. Česká republika není v tomto směru výjimkou a tento fakt spíše potvrzuje.
Nedávné požáry v Dubaji ukázaly na nezbytnost dalšího zajištění požární odolnosti staveb. U výškových staveb v poslední době dominuje beton, který s ohledem na rozvoj vysokopevnostních (ale dnes již častěji tzv. vysokohodnotných) betonů a pokročilé technologie betonáže vytlačuje v této oblasti ocel. Jak však poslední požární havárie na přelomu loňského roku ukazují, je nutno při návrhu a provádění pamatovat i na hořlavost vnějších plášťů a výplní. Hliníkové a plastové pláště požární riziko a potenciální požární zatížení zvyšují. Ještě že v české kotlině nemáme takové mrakodrapy. Nebo bychom se i u nás měli z těchto událostí poučit? Svým studentům vštěpuji oblíbenou poučku: „Je lepší a výhodnější se poučit z chyb jiných než z chyb vlastních…“
V posledních měsících jsme byli našimi statistiky (opravdu nemám na mysli statiky, i když se se záměnou těchto pojmů běžně setkávám) utvrzováni, že předchozí hospodářská krize je již zažehnána. Nebo k dočasnému oživení stavebního trhu přispělo jen končící programové období a nutnost dočerpat nebo alespoň částečně snížit objem nevyčerpaných prostředků z OP fondů EU? Jaký bude další vývoj stavebnictví, je vleklá krize i ve stavebnictví opravdu překonána? To jistě potvrdí, nebo vyvrátí nadcházející měsíce.
Přeji všem stavařům, aby se na jejich práci konečně pohlíželo s respektem a ne jen skandalizováním nepovedených politických machinací. Podaří se nám odpolitizovat stavebnictví? Určitě by to bylo potřeba, vždyť si to stavební inženýři, technici a řemeslníci zaslouží. Těžko se mi poslouchá, že všichni stavaři jsou podvodníci a zloději. Bohužel, probíhající soudní spory, mnohdy vykonstruované, tyto názory v naší společnosti jen prohlubují. To, co se dá během několika měsíců pokazit, se zdlouhavě vrací zpět…
Ve vysokém školství nadále dochází k propadu počtu zájemců o studium na technických oborech, stavební fakulty nevyjímaje. I přes vládou deklarovanou podporu technických oborů tak vloni zůstalo jen u slov, soudě alespoň podle podpory stavebních fakult. Když už se nám snad konečně podaří dosáhnout zvýšeného objemu financí na výstavbu, nabízí se alarmující otázka. Kdo tyto náročné projekty bude řídit, navrhovat, stavět? Kdo vlastně u nás bude pracovat ve stavebnictví po roce 2020?
Výkonní pracovníci ve školství se snaží v pudu vlastní sebezáchovy přesvědčovat absolventy základních a středních škol, aby se věnovali řemeslu a ti nadanější dále pokračovali v technických oborech. O stavebních oborech to platí samozřejmě stejně, jen oproti strojařům a energetikům jim poslední dobou máme možnost nabídnout stále méně a méně dobře placené práce. Co je však potěšující, dlouhodobé statistiky na celostátní úrovni dokazují, že absolventi stavebních fakult se v životě neztratí a vykazují po roce od ukončení studia jednu z nejmenší míry nezaměstnanosti. Neměli bychom to naší mládeži při její volbě budoucí profese a životní dráhy více připomínat?
Nesmíme opomenout ani stále populárnější žebříčky hodnocení jednotlivých univerzit a fakult, které mohou ovlivnit výběr škol potenciálních studentů. To, co je ve světě obvyklé a nezávislé na subjektivním hodnocení, umíme u nás v Česku (resp. naši novináři) dovést k dokonalosti. Stačí jen vhodně zvolit obory. Podle posledního hodnocení stavebních fakult nabyde čtenář dojmu, že se u nás studuje jen architektura. Proč se potom v anketách ptát na nějaké další stavební programy, třeba inženýrské stavitelství. Proč se u strojařů mohou měřit obory ve strojírenství a u stavařů se vzájemně nepoměřují obory ve stavebnictví? U mezinárodních žebříčků je to při hodnocení škol objektivnější, i když i s těmito výsledky umí naši novináři naložit dle své úvahy (nebo snad zadání?). Když je výhodné psát pouze o tzv. Šanghajském žebříčku (ARWU) nebo QS World University Rankings, kde se umístily některé školy na výhodnějších pozicích, proč zmiňovat pro některé univerzity méně příznivý třetí světově uznávaný žebříček Times Higher Education World University Rankings (THE).
Že by se politika dostávala i do akademické a novinářské sféry? To zdaleka ne, už tam dávno je…
Zkusme společně něco změnit. Jak se říká, každý by měl začít u sebe. Pevné zdraví a mnoho pracovních sil po celý nový rok přeje

děkan Fakulty stavební
VŠB – Technická Univerzita Ostrava